S bázní a chvěním, uvádějme za skutek své spasení...


kapitola sedmá

27. října 2008 v 2:02 | Silarael |  Silarael - Prosím neodcházej
celý článek --->





Je ráno. Budík nezvonil, a já se budím vedle Theona. Proč jen ve spodním prádle netuším.. Taky nezaostal.. Od mého posledního vyprávění uběhl zhruba týden.. Zvedám se z postele tak, abych jej nevzbudila.. nebojte.. nespala jsem s ním.. Jako spala, ale nespala… Chápete ? Asi ne.. Hm, sama bych se do toho zaplantala.. pomalu se zvedám z postele.. Spí jako malé mimino.. Ruce pod hlavou, a vlasy mu padají do obličeje.. Rty má mírně našpulené.. Koukám na něj.. Ježí tam jen v tmavě modrých, uplých boxerkách.. Je půl osmé. Přikryji Theona, a potichu sejdu dolů po schodech.. Ale ne.. Dnes má přiletět Linda.. Na letišti ji mám vyzvednou zhruba za hodinu a půl. Budu spoléhat na "přesnost" evropských letů a pádím se obléct. Na sebe natáhnu krátké kraťásky a nátělník. V obýváku posbírám polštáře, co se válí po celém pokoji, díky včerejší polštářové bitvě. Do prázdna začne zvonit telefon. Otočím se že poběžím ho zvednout dřív než vzbudí celý barák.. Ale sotva se otočím, pod nohama mám Lorda. Ještě krok, ztráta rovnováhy, menší úskok dopředu, *gřáááách* .. natáhnu se tam ja dlouhá tak široká.. Mno super.. tak teď už musí být celý barák zákonitě vzhůru.. Natahuji se, nademnou pro zvonící telefon.. "Prosím.." zeptám se otráveně.. "Ahojky.. Tady Linda.. Jen jsem ti chtěla říct že budu mít menší zpoždění.. Asi tak hodinku.. Evropské lety.. znáš to.." … Tohle se mi přesně hodilo… V tom ale se schodů schází Vivian, a udiveně se mi posmívá že ležím na zemi.. "Jasně .. V pohodě.. tak pro tebe přijedu o něco později.. Končím s Lindou urychleně rozhovor…" Ještě rozloučení, a zavěšuji telefon… "Co tady nacvičuje Myško.." zeptá se starostlivě, když mi pomáhá vstát.. "Ehm.. nic zajímavého.." podívala jsem se na Lorda.. V tom se záchvatem smíchu schází ze schodů Theon.. "Pěkně zlatko.. pěkněěě…" .. směje se mi přímo do očí.. "Opravdu vtipné.." To už tam je i Janča.. Otočila jsem se od nich, a hodila na Viviana psí oči.. Ten se pousmál, a pokrčil rameny.. Šla jsem směr kuchyň, a zapla kávovar.. Z pekárny vytahuji ještě horký chleba, a dávám ho na mřížku aby vychladnul. Naberu pár hrnků, a jdu směrem ke stolu.. Rozmístím je tak, aby u každé židle byl jeden.. V tom mě chytne někdo ze zadu za břicho, a druhou rukou za pusu. Leknutím jdu do kolen.. Ale chytí mě.. Drží mě pevně.. V tom mi potichu šeptá do ucha. Ten stisk mi vůbec není příjemný .. "Co to bylo s tím Vivianem?" Byl to Theon. Dá mi ruku pryč z úst, a druhou rukou sjede pod nátělník, a pohladí po podbřišku.. "Nic.. Zakopla jsem o Lorda, a pomohl mi vstát.." Pokusila jsem se otočit, a on mne pustil.. Podívala jsem se mu do očí.. V tom se na mě usmál, a my se k sobě čím dál více přibližovali.. Podhledy u očí do očí, prolínali úsměvy.. Mezi našimi rty, byla už opravdu jen nepatrná mezírka.. Jako by jsme navzájem čekali, kdo z nás dřív poruší hru o trpělivost. V tom mě Theon políbil.. Choval se kě mě něžně, tak jako vždy.. Sem tam nějaké něžné kousnutí.. Hladila jsem ho po tváři, a on mne po zádech.. Tak jako pokaždé jsem si přála, aby tento krásný okamžik jen tak neskončil… "Ehm.." ozvalo se ode dveří… Zrovna v tom nejlepším bych to kruci čekala… Stál tam Juli, a culil se jak ředkvička.. "Já si vás jednou vyfotím, a rozešlu to jako novoroční vtip všem známým.." Theon vystartoval.. "Nechej si to..!!" ale kuš.. se mi tu chcou pobít? "Proč vtip?" Zeptala jsem se ho, a za ruku si přitáhla zpátky Theona, který už značně startoval směrem k Julimu.. "Však on Theon ví sám.." Odpověděl Juli.. Neznělo to moc nadšeně.. To už zpoza něj přicházeli Vivian, a Janča.. No a pochopitelně i Lord.. "Nazdar ty podraze.." Snažil se zavtipkovat Theon a zpražil v tom pohledem Viviana.. Z lednice jsem vytáhla zeleninu, sýry,a uzeniny, a položila je na stůl mezi chleba a kafe co že tam podali.. Sedla jsem si mezi Theona a Viviana, než se ti dva ubodají vidličkami.. U snídaně bylo nezvyklé ticho.. Janča po mě pokoukávala.. Něco mi chtěla, a asi nevěděla kdy bude ta správná chvíle na to začít.. V hlavě se mi honily otázky, co tím Juli myslel.. Po snídani vyrazili do zkušebny, a já se snažila co nejrychleji uklidit, a vyrazit na letiště.. Den začíná pěkně.. Nestíhám, a nic se mi nedaří… S menším zpožděním na štěstí vyrážím..


Komenty pls… Díky

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anji Anji | Web | 27. října 2008 v 10:50 | Reagovat

Daaaaaaaaaaaaal děleeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej! Suprrrrrrrrrrrr! Makeeeeeeeeeeeeeeeej! xD

2 T3!SH3K T3!SH3K | 7. února 2009 v 13:17 | Reagovat

Maki plsík dělej...je to sqělej příběh a mě baví ho číst:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.