S bázní a chvěním, uvádějme za skutek své spasení...


mrtvá ?

15. října 2008 v 19:02 | Silarael |  silarael-povídky
Krásný ale studený podzimní večer , a holka truchlící pro svou mrtvou lásku . No ... každý máme své ideály ... Ale jaký byl ideál této dívky která truchlí pro kluka který má být mrtvý ? Otázka vyžaduje svoji odpověď ... Odpověď najdete v textu ...
celý článek --- >



Seděla na posteli , a v ruce držela žiletku . Co kdyby neměla tu odvahu ukončit svůj život ? Přece jen nemohla uvěřit , že už s ním nikdy nebude . Dala žiletku zpět do krabičky , a dala si ji do kapsy . Otočila se od stolu , a odešla k oknu . Podívala se ven . Byla tam tma . Předpokládala ,že tam nebude zrovna teplo ,ale stejně šla ven . Než odešla , vzala si na sebe jeho mikinu . Vyletěla z domu jako řízená střela . Šla do parku , a myslela , že příjde na jiné myšlenky . V parku nacházela místa strávená s ním . Tady byla lavička co se spolu prvně líbali . támhle zase místo , kde spolu trávili volné chvíle . Tyto vzpomínky ji do očí hnaly slzy . Procházela parkem , a už pomalu brečela ,když věděla ,že se to nikdy nezopakuje . Že už nikdy neuvidí jeho úsměv , že už nikdy neuslyší jeho hlas . Že už nikdy nezahlédne lesk jeho hnědých očí . Měla ho v hlavě . Procházela parkem , a už ani nevěděla kam jde . Měla v hlavě jeho tvář . Mluvil na ni . Pořád slyšela jeho hlas . Její srdce chápalo že už ho nikdy nespatří . Vzpomínky na něj nechávaly na srdci hluboké a bolestivé jizvy . Zastavila se u lavičky . To místo od někud znala . Sedla si na lavičku , a v tichosti tam přemýšlela .
" Proč odešel a mě tu nechal ?"
"Proč si sakra musel přecházet tu blbou silnici ?"
"Proč tam sakra jelo to blbé auto ?!"
Z tváří padaly bolestivé slzy . Z ničeho nic , se před ní něco zablesklo . Zvedla se z lavičky , a onen předmět zvedla . Byl to křížek co mu dala . I přes jeho víru ho milovala .
Měl ho na klíčích ten den co se stala ta nehoda .
" Kde se tu vzal ? "
Jemně zafoukal vítr ,a listí popadané po cestičkách vzlétlo do vzduchu ,jakoby vyzívalo k tomu , aby pokračovala cestou parkem . Šla . Byla si trochu nejistá cestou kterou se vydala … Ale něco ji pořád pobízelo dál . Šla temnou cestou až došla k velké temné kamenné bráně . Jemně ji zamrazilo . Proč ji onen hlas , ona myšlenka přivedla právě k hřbitovu ? Nevěděla proč , ani co ji tam táhlo , ale vešla dovnitř . Procházela cestičkou mezi hroby jemně posypanou listím . Cestu ji osvěcovaly svíčky z pomníků zesnulých lidí . Pomalu , nejistě a se strachem procházela rozsáhlým hřbitovem , když najednou se zastavila před hrobkou rodiny Crowflertz . Bylo zajímavé že kromě jmen jejích babiček a dědečků tam bylo napsáno její jméno , a jméno jejího zesnulého otce tam chybělo . Pár minut na to nevěřícně koukala , když najednou ji z jejího "přemýšlení" vzbudily první studené kapky deště .
Stála tam a mokla … Nevěřícně pozorovala náhrobní nápis … Její datum narození 16.10.1992 a datum úmrtí s včerejším datem . Po chvíli se otočila a s hlavou plnou černých otázek se vydala domů . Po cestě potkávala spoustu známých lidí … ale nikdo na její pozdravy nereagoval … Jako by tam vůbec nebyla .
Byla kousek od domu , a znovu zahlédla jeho tvář … Byl smutný , a výraz v jeho obličeji ukazoval smutek . Zavolala na něj , ale on nezareagoval . Jako by ji ani neslyšel . Prostě pokračoval v cestě . " Asi mě neslyší ." Pomyslela si .
Když došla ke dveřím svého domu , uvědomila si , že on má být mrtvý … Tak že to vlastně ani on být nemohl . Otevřela dveře, a přímo proti ní stála její matka . "Ahoj" navazovala s ní rozhovor . Ale ona jen prostě zvedla prázdnou krabici , a odešla k ní do pokoje . Když vešla do dveří , všechny věci z jejího pokoje byly skoro sbalené . "Mami co to má znamenat ?!"
Ale nikdo nezareagoval . Šla k psacímu stolu , kde viděla ležet kus papíru . Přišla ke stolu , kde nevěřícně viděla ležet své parte …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.