S bázní a chvěním, uvádějme za skutek své spasení...


Vysvobození

13. října 2008 v 19:09 | Silarael
celý článek --- >



Sedím schoulená v rohu svého pokoje a po tváři mi stékají slzy. Z obýváku slyším hádku… Hádku svých rodičů… Už je to měsíc co se hádají… Nevím co se děje a proč se to děje. Můžu za to já? Je to kvůli tomu že nejsem hodná? Že je neposlouchám? Jestli ne tak proč? Už nedokážu den co den když se vrátím ze školy poslouchat ty hádky… A ještě to peklo ve škole… Spolužáci se mi jen posmívají a pomlouvají mě za zády. "Tlustoprde!" "Buřte!" volávají na mě… Ignoruji je.. Ale strašně mi ubližují… Kolikrát v hodině odejdu na záchody a tam… Tam brečím… Pak se zas vrátím zpět do třídy a dělám jakože nic… Hodněkrát sem uvažovala že si něco udělám… Ale nikdy jsem na to neměla dost odvahy… Nemám kamarády… Nemám se komu svěřit… Všechno mě pomalu ale jistě užírá ze vnitř… A už zase ten křik… Třískání dveří a zvuk rozbíjeného nádobí… je to jak v nějakém filmu… Ovšem v mém případě je to realita. Musím vypadnout. Vezmu si bundu a vytratím se… Ani si toho nevšimli… Byli tak zabraní do své hádky… Najednou jak kdybych pro ně neexistovala… Žili jen svými problémy a hádkami… S kapucí na hlavě procházím městem… Lidé se po mě otáčejí. Nevšímám si jich.. Už sem se rozhodla a nikdo mi v tom nezabrání… Došla jsem na své oblíbené místo… Byl to most přes který občas někdo přešel. Byl u lesa a byl nad řekou… Chodívala jsem sem se vybrečet a uvažovat jak dál budu přežívat na tomto světě… Ano přežívat… Nežiju jen přežívám… Jsem rozhodnuta… Skončím to… Nechci už tu být… Vím… Slíbila jsem mámě, že s ní zůstanu a neodejdu… Ale musím… Nevydržím už to tady. Vylezu na kraj mostu a naposled zašeptám " Promiň mami" a ukončím svůj život plný trápení skokem do hlubin řeky…
/*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.