S bázní a chvěním, uvádějme za skutek své spasení...


zastavte život, chci vystoupit

13. října 2008 v 18:58 | Silarael
celý článek --- >




Sedím tady v pokoji, poslouchám smutné písničky, svěřuji se kamarádce o tom co právě prožívám… Ale hlavně… Hlavně píšu tuto povídku… Nevím proč… Nevím co sem komu udělala… Nikoho nepomlouvám a snažím se být ke všem přátelská… Chovám se ke všem tak jak bych chtěla ať se chovají oni ke mně… Řídím se podle hesla - Nečiň ostatním to co nechceš aby činili tobě. Ovšem… To se ve většině a hlavně v tom mém případě nestalo… Proč všem tak naivně věřím? Proč si myslím, že tím když jim otevřu své srdce a budu k ním upřímná bude vše jinak? Že mě budou brát takovou jaká jsem? Asi sem vážně naivní když si tohle myslím. Nechápu jak někteří lidé dokážou tak ublížit… Ale proč? Proč to dělají? Proč dají na to co říkají ostatní? I když to není pravda? Ale oni na to doplatí… Ti lidé o kterých mluvím posuzují člověka jen podle zevnějšku… Ale kdyby se podívali dovnitř změnili by názor. Já vím… můžu za to jak vypadám… Ale proč mě za to odsuzují a posmívají se mi? Taky bych se jim mohla posmívat za to co mají na sobě nebo za to jak vypadají. Ale na to se já nesnížím… Nebudu jako oni… Podle mě jsou zkažení a vidí jen sebe a nikoho jiného. Snad nevidí to jak mi ubližují, ale možná to dělají naschvál… Měla bych se bránit já vím… Ale proč? Má to smysl? Spíš se do mě pustí ještě víc. Už teď stačí když se otočím zády a slyším jejich trapný smích a jejich pomluvy. Kdybych to aspoň neslyšela, bylo by mi to jedno. Ale tak, když slyším jejich urážky na vlastní uši… Ve vnitř mě to bolí. Kdybych ty lidi nemusela už nikdy vidět neřešila bych to. Ale já je vídám 5x týdně a ještě rok a půl budu vídat… Ano.. Jsou to moji spolužáci… Nechápu proč mě nenechají nepokoji. Nic jsem jim neudělala… Chovají se tak proto že se jim hnusím? Že mě nemají rádi? Nebo protože sem jiná na rozdíl od nich, kteří jsou všichni stejní?
Asi si myslíte že sem trapná že si tak stěžuju… Ale já jen dávám najevo své pocity… Protože kdybych to řekla nikdo mě nepochopí… Ale když to napíšu tak snad většina pochopí jak se cítím a co prožívám. Při těchto řádcích a vzpomínkách které tu píšu mi oči zalily slzy, které stékají po mé tváři. Řasenka mi dělá na tvářích černé šmouhy… Jsou to stopy, které na tvářích zanechaly slzy… Na každého jednou dojde… Toto si pořád říkám… Ale než na ně dojde. Tak prosím vás! Zastavte život, chci vystoupit!
Janča
/*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.