S bázní a chvěním, uvádějme za skutek své spasení...


No name

2. listopadu 2008 v 22:18 | Silarael
celý článek -->



Bylo to asi před rokem, kdy jedna dívka náhodou narazila na kluka(muže)... Když se na něho zadívala podlomily se jí kolena... Nikdy neviděla krásnějšího chlapa... Ten jeho úsměv a ty oči... Nějak se spolu zakecali, vyměnili si telefonní čísla. Slíbil že se jí ozve... Nečekala, že by se jí vůbec ozval... Proto byla velmi překvapená, když jí ještě v ten den zapípal mobil se smskou... Když zprávu otevřela málem se zbláznila štěstím... Byl to on... On jí napsal! Byla z toho v sedmém nebi. Psal jí že to nemohl vydržet a že jesti by zítra neměla čas. Ona samozřejmě souhlasila.
Jejich první rande bylo úžasné... A ne jen to první... Asi po třetí jejich schůzce spolu začali chodit. Nic si nepřála víc, než být s ním. Vědět, že může být v jeho blízkosti. Byl to velice charakterní, hodný, milý... zábavný ... prostě úžasný chlap. Takový její " vysněný princ". Konečně si mysela, že našla toho pravého... Měli toho spolu tolik společného.. Jelikož si byli hodně podobní.. Jak ve stylu muziky, oblíkání, ale i v životním stylu... Myslím tím že věděli oba dva moc dobře jaké to je když je lidi odsuzují z jaké rodiny pocházejí a že mají to co si ostatní nemůžou dovolit...
Byli spolu už půl roku... A milovali se stejně jako na začátku... Možná ještě víc... Trávili spolu skoro každou volnou chvíli... Dokonce ho představila i rodičům a ti z něj byli unešení a hrdí na to s kým je jejic dcera... Ovšem to nevěděla že tohle štěstí zanedlouho skončí...
Jednoho dne za ní přišel a oznámil jí, že uvažuje o tom, že pojede pracovat pryč... Do zahraničí... Protože už měl dost, jak je závislý na svých rodičích... Řekla si dobře... Neodjede na konec světa přeci... Za pár měsíců se vrátí... Ale jakmile ji oznámil že jede do Austálie dělat to co ho baví... A to je potápění.. Že nikde jinde to dělat nemůže..
V tu chvíli, kdy to řekl, tak se jí zhroutil svět... Říkal jí, že se za pár měsícu vrátí... Že si budou psát, volat si každý den... Jen co to bude možné... Věřila mu! Tolik ho milovala a nedovedla si představit svůj život bez něho...
Nastal den, kdy měl odletět na druhou stranu světa... Stála s ním na letišti a loučila se s ním... Po tváři ji stékaly proudy slz a nešly zastavit. "Neplač" říkal jí a prsty jí stíral slzy z tváře. " Brzo se vrátím! Slibuji!" řekl jí a políbil. To už ovšem vyhlašovali, že se nastupuje do letadla, kterým měl odletět z jejího života. " Miluju tě!" křikl na ní když odcházel...
Myslela si, že to není už víc možné, ale rozplakala se ještě víc! Přes slzy neviděla... Vrážela do lidí jak se tlačila k východu. Nasedla do auta, kde na ní čekali její rodiče... Sedla si dozadu a hlavu si opřela o okno... Slzy nešly zastavit. Jen co si na něho vzpomněla tak se přivalil další nával slz...
Když dojela domů.... Zalezla do pokoje.. lehla si do postele... Musela na něho pořád myslet... Všude kde se podívala, tak jí to jeho připomínalo.. Všude byly jeho věci co jí dal...
Další den brzo ráno ji probudilo vyznánění jejího telefonu. Zvedla to a uslyšela jeho krásný hlas... Okamžitě se ji na tváři objevil zářivý úsměv. Podívali si asi půl hodiny... Když to zavěsila už ji bylo líp.. Věřila, že svůj slib dodrží. Vždyt toho spolu tolik zažili...
Ale musela se začít naučit žít bez něho... Musela se naučit bavit se sama bez něho se svými kamarády. Naštěstí se s k ní neobrátili zády, ale stáli při ní. Asi po měsíci, co tam byl se ho ptala kdy přijede... " ted nemůžu odjet... sem tu jen krátece... počkej ještě tak měsíc nebo dva" říkal jí... dobře řekla si... vydrží to ještě bez něho...
Ale po těch třech měsících se něco začalo měnit.... Už si spolu tolik nevolali... A skoro jí už ani nenapsal... Ptala se ho co se děje... A on pořád říkal že nic, že má jen spoustu práce. Věřila mu... Však neměla důvod proč mu nevěřit... nebo ano?
Za další měsíc, když si spolu po dlouhé době zase psali na internetu ji překvapil tím co jí napsal... " Víš přemýšlel jsem... A... Budu tu ještě dlouho... A Myslím že bude lepší když se rozejdeme... Nechci aby si na mě čekala... A nechci ti ublížit, kdybych tady něco provedl... Miluju tě a to se nikdy nezmění.... Ale jinak to nejde..."
Nevěřila svým očím! On ji napsal že jí nechce ublížit?? Nejvíc ji ovšem ublížil tím, že se s ní rozešel... Vzpomínala na to jak jí psal, že jí zařídí vízum, koupí letenku a že za ním přiletí! Jen at si udělá čas a překecá rodiče. Ze jí chce mít u sebe! Ze mu strašně chybí. Nebo to jak pořád sliboval že přístí měsíc přijede... Ale z měsíce se staly dva ze dvou tři atd...
Rekla si fajn.. Nebudu hrát hysterku a nebudu ho přemlouvat.... Mám svojí hrdost... Vsak on pozná o co přišel.... V tu chvíli ale mě chut všechno kolem sebe spálit! Všude ho viděla! Všechno měla od něho... I postel na které spala jí ho připomínala, protože tam spolu trávili ty nejhezčí chvíle...
Rekla si fajn.. Nebudu hrát hysterku a nebudu ho přemlouvat.... Mám svojí hrdost... Vsak on pozná o co přišel.... V tu chvíli ale mě chut všechno kolem sebe spálit! Všude ho viděla! Všechno měla od něho... I postel na které spala jí ho připomínala, protože tam spolu trávili ty nejhezčí chvíle...
Asi za 2 měsíce... Od té doby co jí to oznámil... Se na icq dozvěděla že se bude ženit... Myslela že ji praskne srdce... Ten koho milovala! Ten komu dala vše! Se má ženit? Když se ho na to zeptala, tak jí s klidem řekl že je to pravda... Že jí miluje a že jsou spolu nějaké 4 nebo 5 měsíců... COZE??? Vždyt v tu dobu byl s ní... V tu chvíli jí bylo vše jasné... On jí jen lhal.... Takže tu smůlu na chlapy měla vždycky... Nic se nezměnilo... Jen to trvalo než se to projevilo....
Od té chvíle je jejím životním heslem, kdykoliv jí někdo řekne jestli s někým je nebo má ráda.... Ríká jim... Já na lásku od určitého nevěřím... Kdo ji vymyslel a co je zač?
Konec příběhu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 silarael silarael | 2. listopadu 2008 v 22:36 | Reagovat

krásné ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.