S bázní a chvěním, uvádějme za skutek své spasení...


Deprese

17. ledna 2009 v 19:59 | Silarael |  Psychologie
celý článek --->

Deprese je nezdravý stav psychiky projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince. Má skličující charakter, jedinec upadá do trudnomyslných úvah a nazírání světa. Pociťuje často úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršené soustředění, problémy s pamětí a pozornosti. Je téměř neschopen smysluplné činnosti a okolí se jeví jako lenoch. Jeho myšlení se zpomaluje a chřadne jeho reakce na radostné podněty. Ztrácí zájmy a chladně reaguje na podněty.

Diagnostika

V psychiatrických diagnostických a statistických manuálech je deprese uvedena jako duševní porucha mezi poruchami nálady (afektivními poruchami), a to především jako jedna z fází bipolární afektivní poruchy (maniodepresivity, F31 dle MKN-10). Různé formy depresivní fáze jsou v MKN-10 uvedeny pod kódem F32 (F32.0 mírná depresivní fáze, F32.1 středně těžká depresivní fáze, F32.2 těžká depresivní fáze bez psychotických příznaků, F32.3 těžká depresivní fáze s psychotickými příznaky, F32.8 jiná depresivní fáze, F32.9 nespecifikovaná depresivní fáze). Periodická (rekurentní) depresivní porucha bez manických fází je kódována pod F33. Chronická (trvalá) mírně depresivní nálada, která nemá dočasný fázovitý charakter, se nediagnostikuje jako deprese, ale jako dystymie (F34.1). Pod kódem F38 se diagnostikují smíšené stavy, kdy se současné vyskytují u jedince příznaky mánie i deprese nebo kdy se fáze rychle mění (v řádu hodin, nikoliv týdnů). Krátké epizody situačně způsobené sklíčenosti či apatie trvající v řádu hodin nebo několika málo dní obvykle spadají do diagnostických kategorií kapitoly F43 (reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení), a to v rámci F43.0 akutní reakce na stres, F43.1 posttraumatická stresová porucha a F43.2 poruchy přizpůsobení (F43.20 krátkodobá depresivní reakce, F43.21 protrahovaná depresivní reakce). Mnohé podobné a smíšené rysy s depresí mají také úzkostné stavy klasifikované v kapitolách F40 a F41.
Deprese je popisována nejen jako samostatná nemoc, ale i jako jeden z příznaků jiných nemocí, jakými jsou například
  • Addisonova choroba (deprese se střída s nadměrnou podrážděností)
  • Parkinsonova nemoc (pacient upadá do stále hlubších a dlouhodobějších depresí)
V současné medicínské a farmakologické propagaci deprese a její léčby se často vyskytuje tvrzení, že deprese jako nemoc je něčím zcela jiným než opodstatněný, nepatologický smutek nebo skleslá nálada ("Mám depku" apod.). Toto rozdělování však není předmětem obecné odborné shody. Typická deprese podle klasifikace MKN-10 trvá v průměru kolem 6 měsíců, u mladších osob zřídka déle než rok, avšak v mnohých ohledech jsou průběh, příznaky a dynamika projevů individuální. Reklamy na antidepresiva často navozují dojem, že deprese je vždy spolehlivě a dokonale léčitelná, avšak léčba bývá zpravidla zdlouhavá a mnoho forem a případů deprese je vůči ní rezistentní a existují odborné spory o tom, do jaké míry se na některých úspěšných případech léčby podílí placebo efekt.
Historickými analogiemi moderního pojmu deprese je jednak melancholie, což je pojem užívaný v minulosti jak k označení duševní nemoci, tak k lékařsky indiferentnímu označení typu osobnosti (letory, temperamentu), který má své kladné i záporné projevy a možnosti. Paralelou k depresi je rovněž pojem duchovní lenost, který označuje jeden ze sedmi kardinálních hříchů. Člověk odmítá využívat potenciál svých schopností, není ochotný jednat nebo se starat. Neposlouchá hlas svého svědomí a neplní svou osobní karmu. Dříve byla lenost (apatie, neradostnost) nazývána hříchem smutku (lat. tristitia).


Vznik deprese

V nedávné minulosti bylo obvyklé dělit deprese podle příčiny vzniku na:
  • endogenní - příčina je v poruše chemie mozku (pravděpodobně nervovým přenašečem dopaminem)
  • reaktivní - reakce na nějakou stresovou událost,
  • organické - při organickém poškození mozku (např. úrazy, nádory), krvácení, endokrinní poruchy, poruchy jater či slinivky břišní (např. cukrovka),
  • farmakologické - způsobená některými léky či přípravky (např. hormonální antikoncepcí).
V současnosti se od dělení na endogenní a reaktivní upustilo, téměř vždy lze nalézt souhru vnitřních dispozicí a vnějších faktorů. Pokud se jedná o přímou reakci na událost nebo životní situaci (úmrtí, rozchod, ztráta zaměstnání), hovoří se někdy místo o depresi o poruše přizpůsobení, diagnostická kritéria však přesné rozlišení neumožňují.


Projevy

Pro depresi je charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a bezvýchodnosti. Jedinec se přestává zajímat o dřívější příjemné aktivity a přestává z nich mít potěšení - například se přestává zajímat o koníčky a zájmy a o sex. Dále dochází ke změně spánku, jedinec zpravidla hůře usíná a brzy se budí, ale může spát i více než je obvyklé. Podobně je to s chutí k jídlu, zpravidla se chuť sníží, nemocní hubnou, někdy se změní i samotná chuť jídla, bývá bez chuti. Někdy je naopak chuť k jídlu zvýšená, nemocní příbírají. Dále dochází k poruchám koncentrace, nemocní se nemohu soustředit na práci, na četbu, často u aktivit dlouho nevydrží. Charakteristická je i ztráta energie. Mohou se objevit sebevražedné myšlenky. Tyto myšlenky se objevují u okolo 60 - 80 % nemocných. K sebevraždě dochází zhruba u 15 % lidí s touto diagnózou. Může se i projevovat poruchami paměti, kdy budí dojem dementního člověka.
Reaktivní deprese (též úzkostná deprese, neurotická deprese) se rozvíjí rychleji než endogenní, je zde přítomen jasný provokující moment a deprese větší večer. V současné době však bývá ranní maximum deprese považováno spíše za příznak její větší závažnosti než za příznak jejího endogenního původu.


Léčba
Existuje mnoho přístupů k depresi a její léčbě. Některé přístupy upřednostňují přirozená řešení v rámci sociálních vztahů, v nichž depresivní jedinec žije, jiné přístupy zdůrazňují nutnost odborné pomoci. Existuje polarita mezi těmi odbornými přístupy, které za klíčové považují psychoterapii a reálné řešení životních problémů a farmakologickým zásahům přiznávají podpůrnou roli, a těmi přístupy, které zdůrazňují biochemickou povahu deprese a farmakologické řešení. Oprávnění předepisovat antidepresiva mají nejen psychiatři, ale i praktičtí lékaři, což někdy bývá předmětem kritiky ze strany psychiatrů. Jedná-li se o mírnou depresi (viz.dystymie) používá se lék zvaný Deniban Nejsou-li účinná antidepresiva nebo jde-li o velmi závažnou formu deprese, bývají někdy předepisována i antipsychotika nebo používány elektrošoky. Protože antidepresiva mívají účinek nejistý, až po delší době a zpočátku mohou převažovat nepříznivé vedlejší účinky, zpravidla se současně s nimi předepisují i benzodiazepiny, jejichž účinek je podobný například alkoholu (rychlá a krátkodobá úleva, ale zároveň otupění pozornosti a riziko vzniku závislosti) a také bývají podobně jako alkohol zneužívány.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.