S bázní a chvěním, uvádějme za skutek své spasení...


Léčba pedofilie

18. ledna 2009 v 17:37 | Silarael |  Psychologie

celý článek --->

Cíle léčby

Cíle i principy léčby pedofilie se mohou značně lišit; většina odborníků se však shoduje, že reálným cílem není změna samotného erotického zaměření, ale jen změna sebepojetí a chování, zvýšení sebeovládací schopnosti, případně též nespecifické tlumení sexuálního pudu (podáváním antiandrogenů nebo kastrací). Někteří odborníci nerozlišují zřetelně mezi léčbou pedofilů a léčbou pachatelů sexuálních deliktů.
U dobrovolné léčby, k níž se častěji hlásí pedofilové bez kriminálních problémů či sklonů, obvykle hlavním důvodem léčby není potenciální nebezpečnost, ale deprese plynoucí z citových frustrací a traumatické a posttraumatické příznaky související buď s egodystonií nebo se společenskou situací, tedy obtížností nalézt realistický životní styl a nutností odolávat předsudkům a nenávisti.
Petr Weiss mezi cíli léčby jmenuje získání informací a náhledu, změnu postojů a chování a posílení vědomé kontroly, sexuální adaptaci a sociální reintegraci.
Ti z pedofilních probandů lipské studie, kteří někdy vyhledali terapii, od psychoterapie nebo psychologického poradenství očekávali zvýšení všeobecných schopností (všeobecné a sociální kompetence ke zvládání života a řešení problémů, zvýšení samostatnosti, sebevědomí), nalezení smyslu života a spokojenosti (nalezení vyrovnanosti a identity), odstranění afektivních poruch nebo jejich prevence (deprese, sebevražedné tendence, chronické úzkosti) a nalézt způsob zacházení s vlastní sexualitou (přijetí vlastních sexuálních pocitů, nekriminální život a cílené ovládání sexuálního chování a zvládnutí sexuální zdrženlivosti atd.).[1]
Některé léčebné postupy směřují k potlačování[2] a vytěsňování pedofilních sklonů a jejich projevů, jiné postupy k jejich kanalizaci (například s využitím masturbace[3] - tolerance dětské pornografie vedla v 60. letech Dánsku údajně k rapidnímu snížení počtu sexuálních deliktů na dětech[4]), jiné postupy kladou důraz na sebepřijetí a socializaci, tedy na využití pedofilních dispozic k společensky ceněným a akceptovaným aktivitám a způsobu života. Přestože tyto tři typy cílů jsou navzájem ve značném rozporu, mnohdy jsou v léčebné praxi kombinovány tak, že výsledkem je především neurotizace pacienta.

Metody léčby
K léčbě pedofilie a navazujících psychických problémů se používaly a používají podobné metody, jaké se v minulosti používaly nebo dosud používají u léčby homosexuality nebo při léčení psychických problémů vyplývajících ze společenské situace homosexuálně orientovaných. Systémy léčení pedofilie jsou však v mnoha zemích dosud úzce propojeny s represivními mocenskými mechanismy, jak bylo do třetí čtvrtiny 20. století obvyklé i u homosexuality, t. j. léčba bývá mnohdy soudně nařízena jako ochranná léčba nebo ji klienti podstupují dobrovolně, hrozí-li jim bezprostředně trestní stíhání. Metody léčení pedofilie mají některé principy společné i s léčbou některých dalších parafilií nebo i s řešením sexuálních a citových problémů lidí bez parafilie.

Úspěšnost léčby
Úspěšnost léčby je většinou v literatuře uváděna pouze ve vztahu ke kriminální recidivitě, tedy za úspěšně vyléčeného je pokládán ten, kdo po ukončení léčby nespáchá trestný čin pohlavního zneužití dětí, a z metodologického hlediska jsou tyto údaje vesměs velmi sporné. Kvalita a délka života po léčbě a míra sebevražednosti obvykle nebývá uváděna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eduard Nud Eduard Nud | 11. listopadu 2010 v 21:29 | Reagovat

Copak odborníci, experti obvzlášť. Všechno je jim hned jasné, i když se to za nějakou dobu zase změní, a zase je jim to hned jasné. Populace například radovánky nic moc, tak poradí lidem nastrouhanou mrkvičku s citrónem a když zase jo, bacha na pohlavní choroby. Kdyby se jim do ruky dostal takový impotentní pedofil, léčili by ho s chutí, s nadšením, odborně a na dvě etapy. Napřed aby mohl, potom, aby nechtěl. Že tento jeho stav je přímo ideální? Neexistuje. To bychom tu pak byli ale úplně zbyteční. No dyť. Já vím, že jen melu, ale některé pasáže mě fakt zaujaly. Virtuální dětská pornogradie. Vše, co neškodí a pomáhá, je vítáno. Ale zase co člověk nevidí, to mu tolik neschází. Každý jsme jiný. Těm, co o tom rozhodují, nezávidím. I když nemám pocit, že bych měl tyhlety pedofilní sklony, díky schizofrenii vím, co ti lidé prožívají.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.